| Otakar Slavík | Ivan M. Jirous | |
 |
--- Probudila mne vůně Tvého těla. Copak jsi na mne nezapomněla? Říkal jsem si: tak takhle je mi. Probudil jsem se mezi liliemi. |
|
 |
--- Položil Tě do vody plynoucí, miloval Tě, vor, za uplývání břehů kapradí Chtěl bych být s Tebou v nebi |
|
 |
--- Bílé květy střemchy už nepohostí chrousty ústa od borůvek už se neusmějou akátovým stěží proderem se houštím které přikryje tu zkázu všude stejnou |
|
 |
--- Každý svého štěstí strůjce vlakvedoucí i strojvůdce. Každý svého strůjce štěstí strojvůdce i vlakvedoucí. |
|
 |
--- Zaslechl jsem hlas větru z okénka špajzu, kde jsem okusoval vepřovou kost. Polekal jsem se a pak uklidnil. Pokud je to jen vítr, který ví, odkud vane a kam chce ... 1. 11. 85 |
|
 |
--- Tolik šťastných dnů dávno jsem neviděl a přesto smutek vane z nich Víš? Víš to? Víš? Ve dlaních Pane držíš nás |
|
|
--- Není pravda, že je mi smutno, smutno mi totiž není. A není pravda, že jsem sám, jsem jenom osamělý. 13. 6. 85 III. |
|
|
--- S hospodským na flétnu si pískám. Smím? S hospodským na flétnu si pískám. A kudy? Tudy je ta díra ve světě. S hospodským na flétnu si pískám. |
