Bohuslav Reynek Bohuslav Reynek
 
reynek01.jpg (38618 bytes) Glosa zimní

Hustě v bezvětří se chumelí.
Černý sad má z alabastru krov.
Kdyby všecky vločky uspěly,
co by úzkostlivých to bylo slov,
písní kajících a modliteb...

Pod rukama soustředěných tich
země v bělostný se mění chléb,
Zraje na vinici pokornýchkřišťálvý hrozen askeze;
požehnanou němotu svých úst,
jatých na bolestí řetěze,
v perlu úchvatu zří růst.

reynek02.jpg (36353 bytes) Zátiší

Telátko v podmraku jeslí.
Stín je vzal okolo šíje,
stíny mu zlato snesly
a lampa odhání je...

Stín se mu dotýká čela,
sláma mu šeptá do uší,
v loktuši
zlaté jako plášť anděla-

co, nikdo netuší.

reynek03.jpg (17193 bytes) Okno v noci

Dřevo, sklo, šeď koster sirá,
lotrů přelámané hnáty.
Oblaku cár, ve skle díra,
zoufalství květ z luny svátý
zavírá se, otevírá.

Vítr, pláč, dech z vlhkých slují.
Sotva slzy ze skla setru,
hned zas křivé ruce větru
hrabou hrob pod samot tújí,
kostrou zalomcují.

reynek04.jpg (33872 bytes) Vítr v mracích

Balvany mračen vítr ohněm omet,
zápraží domů opuštěných svítí,
ve změti vraků, kol a komet
lodičku luny láme vlnobití.

Noc nahou paží odhrnula z čela
zemřelým vlasy, do loží a hloží
rubáše světla rozestřela,
vztaženou prosí o království Boží,

noc žebrá o království Boží.

reynek05.jpg (43745 bytes) Útočiště

Lišky mají doupata,
ptáci hnízda, včely úle.
Únavy tvé odplata,
záhadný stín dobré vůle,

nedohledný v západu,
provází jen v putování.
Mlčky vodí v zahradu
s měsícem na smrti strání.

reynek06.jpg (33567 bytes) Soumrak

Stmívá se na zemi
bez naděje.
Labuť než oněmí,
nezapěje.

Jde Josef úpěti
do cisterny.
Veden jest k oběti
kozel černý

Šat v krvi zčervená.
Zrada zalká.
Otcův žal. Ozvěna.
Mrak a dálka.

reynek07.jpg (19874 bytes) Povzdech

Dni všední, kříže, pátky,
a kde jsou neděle?
Únava, tíseň, zmatky,
kdekterý krok je vratký,
kam prchli andělé?

Měl Kain už v lůně matky
znamení na čele
a osten Abelova vraha?

Zda Kainům nikdo nepomáhá?

reynek08.jpg (20905 bytes) Blázen

Blázen jsem ve své vsi,
znají mne smutní psi,
bílí psi ospalí,
plynoucí do dáli,
žádný z nich neštěká:
těší mne zdaleka,
jsou to psi oblaka,běží a nekvílí.

Smutkem jsou opilí,
kam jdeme, nevíme:
požehnej duši mé.
Pastýři prastarý
s hlubokými dary
měsíci a bdění,
s trny na temeni
těžkém, rozbodaném
jako srdce. Amen