| Naděžda Plíšková | Naděžda Plíšková | |
 |
Úsměv přece nic nestojí Zubožené tělo co by lítat chtělo křídla z flámů a výčitek a teď jsem ještě ke všemu zapomněla konec. Když uklízíš a pálí se ti jíška máš mít vždy v elegantní zástěrce bloček a tužtičku nacokdyby |
|
 |
Je to zvláštní slyším nad sebou kroky po schodech jsou tři hodiny ráno a ty spíš vedle mne! |
|
 |
Podzimního deštivého dne Chlapečku bosý kde jsem tě ztratila spolu s tou básničkou o kapce rosy spolu s tou knížečkou kde byl tvůj dopis Tvůj od básníka opsaný dopis co končí Pověz jí . . . pověz . . . Mlč! |
|
 |
Pouze stisknutá mícha (cvičení na M) Mícho umoudři se Musím mýt nádobí (pravou rukou) malovat umění (pravou rukou) milovat se (celým tělem) Mícho |
|
 |
Tělo moje mi už nechce a vůbec se mu nedivím uklidím si v hlavě a půjdu koupit patnáct deka radosti. Možná dvacet. Jsem při penězích. A ještě šest metrů růží, nejraději růžových |
|
 |
A jestli se ti už stalo aby ses bál být sám aby ses bál Když hraje rádio aby ses bál zhasnout Ale co ty víš |
|
|
Denně jsem venkovanem na Národní a na Příkopech Moje vyjížďka na procházku Moje Champs Elyseés bramborák v Metru Piazza di Spagna Dobrý den pane Patočka Dobrý večer |
|
|
S L U N Í Č K O by mělo svítit spíš v noci ve dne je i tak dost světla |
