Tíha
klesajíc,
trampolínovala jej

Lehkost,
když ustoupila, ta
jej uzemnila

Racci při pobřeží Patagonie podnikají střemhlavé útoky na mořské savce a vytrhávají jim kusy masa z těla. Opeřenci si vždy vyčíhají okamžik, kdy velryby se vynořují k mořské hladině, aby se nadechly.

Svis černého smrku máchne
pod hlušcem / tetřev /
co odlétá

Smrk švihne svoje stříbro
nad balem sněhu
co odpadá

PAMATUJU SI, ALE NEVZPOMÍNÁM NA TO.
Ráj, jak jinak,
zkamenělý. Dovede kámen vyblednout?
Přeptej se včerejšího léta
po těch rocích, přeptej se slunce.
Tváří v tvář,
s očima zavřenýma.
(KRISTINĚ)

Obloha váhá mezi barvou a zradou,
brzy před ránem.
Držitelé radostných zvěstí ?
Křídla jsou sama.
Poselství o sobě.

…

uprostřed narůstající potopy
tvarů a darů které jsi zbavil smyslu
ale ne podoby
na plující střeše stojíš
hlavu nachýlenou a ruce
jako bys na housličky hrál
zatímco ony spočívají
mezi dnem a hladinou

/zpět zadním vchodem /
/půjde to/
/ v zemi nikoho /
mandala, mandala , mandala

ČESKÝ PLAMEN

Vyvěrá pal ve špalku hlavy,
polknout jej nelze, běžíš polibek
uhnout, dopadneš pohlavím,
hoříš to místo, soptíš krajinu koptu.