| Michal Matzenauer | Michal Matzenauer | |
 |
Slova nejsou lidé Jako vyplašená zvěř neutíkají Vyskakují a obevují se náhle nečekaně a mizí jak tvé dlaně |
|
 |
Jako stín se zmenšuju nebo rostu a jako klam je má vůle |
|
 |
V nemocnici 5.8.1996 je všude ticho a klid jen nad mým nemocničním lůžkem kvílí běsi které se kdosi snaží zahnat bílými tabletkami |
|
 |
Kráčím lesem po poli po louce a přemýšlím nad tím že kráčím lesem |
|
 |
Jeden germanista studuje na stará kolena základy hermeneutiky a jeho žena vzpomíná na jedno krásné odpoledne v Polsku |
|
 |
Obklopen zlatem vzpomene si občas na svou ubohou matku kterou znásilnili indiáni poblíž Oklahomy jindy zase Rusáci |
|
 |
Maličký jak stolní fotbal hrál pěťákem, kopal korunou a s úsměvem si uvědomoval že je to celý jeho život |
|
 |
Vytrvale sledoval svá dobrodužství Jednou tak a jindy se suverénně vzdaloval svému já jakoby se dotýkal nebe
Ten druhý ho pozoroval |