| Mikuláš Medek | Ivan Slavík | |
 |
Přítomnost Jak bolí ta rána která se dnes mým vlastním nožem otevřela Ale před dneškem bylo včera a dnes včera i zítra je celá Bílá skutečně bílá trvá |
|
 |
Chvíle Zdá se mi že zvuky zcela obyčejné V lipovém a namodralém prázdnu venkova Zaskřípění pily holub vrkající Věci které neměly co říci Náhle změnily se doslova |
|
 |
Vlasy mi šedivějí Zdá se že končím Ani jsem nezačal Je slyšet štěkot psů Léčku už zatáčejí A za náhončím Jde kdosi připraven Na slovo Pal Rád bych byl kvetl |
|
 |
Zdi velké zdi Pyramid. Šedivé dny jež není vidět. Strašlivé hory navršené že Není kam se obrátit. Ninive. Zdi Slyšíš mě za tou zdí? Vidím tvá ústa ale Neslyším tvůj hlas. Veškeren proplýtvaný čas. |
|
 |
Hodina X Setmělo se ani ses nenadál Pojednou je večer ačkoliv právě odbíjelo ráno Říkají mi za dvě tři hodiny prý je to chvilka Ale to už bude po půlnoci Zítra Zítra si musíme najít někoho jiného |
|
 |
Chvíle zcela neurčitá o budoucnosti nic nevím o minulosti jen to že byla Kdysi svou patou bolest se o mé srdce opírala Dnes vím bezpečně jen tolik že někdo jiný má v své hrudi hřeby a kopí žalu Neužitečný nenajat |
|
|
Nezničitelná Květino naděje krásná neumořitelná zasypaná prachem galejních dnů zalitá horkým asfaltem zasypaná pod necitelnýma |
|
|
Píseň Stále se opakuji je to věčně stejná hra Nehýbám se z místa na slaměném voru Ra Nevím jak dál |
