Jan Kubíček		Ivan Diviš
		MŮŽEŠ SI PŘÁT ODJET DO MINAS GERAIS, objevit tam drúzu jak vrata remešské katedrály, můžeš si přát stihnout setkanou s mimozemšťany,     vyššími postavou a krásnějšími o křídla, můžeš si přát dostat do postele Isabelle, ukázat jí tam loket opatřený stélkou, jen si nesmíš přát sebepřesnější flintou     vystřelit a prostřelit boží oko. 1.VII.95
		Všechny své síly     věnoval jsem majestátnímu principu, který si ve mně našel své sídlo, věnoval jsem tyto síly principu svému     a klíčení tohoto principu v druhých: Dopustil jsem se chyby, neměl jsem to dělat, měl jsem se věnovat jen sobě, jen sobě, ale ne na úkor druhých. 21.IX.95
		Pravá poesie je nemožná jen přibližná a to ještě s kupou chyb srdce to může utrhnout tato sebezřícenina srdce to může utrhnout tento náš osud 24.XII.95
		Rozdal jsem tolik věcí, že navršeny ucpaly by výron řeky Qirirapá     ve starém Perú.     Dostal jsem tolik věcí, že náby kol formanských povozů nadělaly by citelných šrámů u vjezdu do statku. Jen jednu věc jsem nedostal, ač jsem po ní úpěl celý život - nedostal proto, že je neviditelná. 28.XII.95
		Možná že Hamletovo roucho, černé se zlatými dracouny, už je svléknuto. Ale řeknu-li možná, kde je záruka? Taky já bych chtěl být po zbytková léta šťasten, alespoň klidný a zdráv, neštván doktory a klinikami, taky já bych chtěl jít na procházku a číst si, ale to jsou pouhá přání, a život je úkladný. 30.XII.95
		Mlčení je nejdůstojnější. Propůjčuje mlčícímu cosi římanského a ještě daleko dřív k Parmenidu, o němž se podává, že se v životě neusmál. Nejlepší jsou ti, kteří i na zázrak zírají mlčenlivě, i když v jejich duši zuří nepopsatelná bouře. Bez data
		Hřmí máj ale ne ten Máchův     plný hněvu nádhery a strachu pod každým kořenem pod každou travou     roj a boj s trhavostí dravou         se kterou za léta nepoddajný drn nadzvedá kámen náhrobní a trn mění v měkké lůžko karafiátů a suť a drť v truhlici dukátů to není fantasie ani fáma toť skutečnost a drama 4.I.96
		Skalnaté sály, ale ty jsi v těch skalách sám, nenajdeš ani pastýřskou schatu. Náhle nacházíš na stezce plátěný balíček a v něm kus chleba a sýra. Ačkoli jsi takový jaký jsi, kmitne tebou vděčnost a zákmit vědomí, že bez bližních nejsi nic. A ty tomu pastýři jsi vděčen za kus žvance a ze suchých větývek rozděláš si ohníček. Tak přejde noc. 8.I.96