| Jiří Kolář | Jiří Kolář | |
![]() |
Poezie Jsem obraz pro sluch A hudba pro oči Ztracený ráj kdy vracejí se ptáci V hledání na dluh trdlují Jsem ústa beze rtů |
|
![]() |
Únor Tělo jako hrom Kniha tipec Ochechule úmluv Tříska na duši Vzpomínko dolů šat |
|
![]() |
Taktak kostroun Vyšlapané neštěstí Pozdě zděšené Oplakané nevěští Jízdě sdělené Srdce celé leží? Žije? Co z kovu vůle letuje |
|
![]() |
Žízeň vyplakat a pýchu tvou, živote, já přišel. Dny zadupané v dlažbě viděl jsem stát jak ženu s dítětem. Slunce červené tryskalo mezi domy. Máš blikat? Zhasni, mé mládí, někde tam, samo, odkus jsi přišlo. Sám chci být, bez řetězů, dost v očích, v ústech, dost v srdci hlíny, abych pad čistý na práh své zamlklé domoviny. |
|
![]() |
Pochrchlávající stará bezprsá hvězda kráčela se mnou celou noc a vyprávěla mi o zrození světa. |
|
![]() |
Knůtky teplých vlasů smotané v prstýnek na popelníku, květy na okně a zlomený list papíru na zemi, s nakousnutou básní o jejím těle. |
|
|
Listopad Nejvýstižnější slovo může být na závadu verši jako slovo zvolené nešťastně. Jde vždy o harmonii, o tu smrtelnou nepřítelkyni epigonů. |
|
|
Prosinec Není neštěstí milovat, je neštěstí přestat milovat, neboť milovat znamená především nejhlouběji žít a žít neznamená jen existovat. |