Vladimír Kokolia		Věra Jirousová
		Důkaz všechno je zmatené tím že není jen to co vidím ryby v povětří a pod vodou zvěř že není jen to co vidím všechno je zachráněno trápení na zemi bezpečí hvězd
		*** všechno je matoucí oblé věci se lesknou děsem velké se snadno mísí malé obludné předměty bez hran všechno pohlcují
		co je to? je oblé žíhané červenězlaté voní tmou a chutná beze slov v poledním lese nymfa na nic jiného nemyslí a zapomene až u šálku čaje
		*** s duší která přebývá tělu které slovu chybí co přineseš Jezulátku? němou tvář té mřenky - ryby s duší která přebývá slovu jemuž tělo chybí
		cesta před tebou ukrytá v zeleném poli na nebi prosvítá v hloubce se drolí tvář z kříže rozvitá v krystalech soli
		don giovanni pozval mě komtur na představení do první lože pak mi na přivítanou podal ruku a po chvíli jsem zvažovala kdo z nás dvou by se měl na místě propadnout kde končí pád do skutečnosti?
		***** Fiály odezírají ze rtů slova i stébla trávy jsou slepá a chytají se lyšaje za letu snadno v šeru narazíš na zeď idol si dole ve městě zvyká potkávat samé cizí lidi pohleď jim do úst a poznáš kde se narodili
		Jednoho dne se to stane průčelí domu ohne pravoúhlá vichřice potom je všechno takové jak to vidíš svět vrací tvůj pohled dívá se na tebe zrcadlí v řece časně ráno v mžiku do oka vlítne šíp roje se rozletěly - trne hrozen těla slunce se zbytečně neptá léta po tom sco je spravedlivé ani jak ti je?