| Čestmír Kafka
|
|
Josef Topol |
|
|
 |
XXX
Stanul jsem zjihlý na ledové
kře
pojednou jsem uslyšel bouřit tóny
brunátnějící barvy nejtřeskutější svět
a při ohlédnutí
je to skvrna po lásce která pouští
když nezadržíme dech
26. července 1978
|
|
|
 |
ROZPOMNĚNKA
Smutný zaříkávač dálek
v pokoji plném bílých křídel
pomýšlím znovu jaké by to bylo
do boku kouzel nehtem vrýt
tvůj pozdní příchod
Marně se učím odříkávat
AVE
držím-li přesto klubko příběhu
příběh si zamovává mne
|
|
|
 |
XXX
Na dnešek
mi ve světnici ožil motýl
V půli února! Slunce za poledne v noci mráz
Jde mu o život - ach nepochopil
že je milenec květin a ne zimostráz!
|
|
|
|
 |
|
JSOUPOVĚTŘÍ
Jsou povětří kdy na střeše
Taška dávný stav tkalcovský
Klape jako divý hnát v márnici
A madona na rozcestí s dvojverším
Promrzlá na kost upouští děťátko
Které už nepláče a nekřičí
|
|
|
|
 |
|
PŘEDBOUŘÍ
Div se
samotný klase
Co z modra chrp se kloníš
Holubi v drápcích nesou sítě
A nebe zatahují
Ale kdo modré oči má
Tomu se o blankytu zdá
Když hlavu skloní k zemi
|
|
|
|
 |
|
TKVĚNÍ
V střemhlavu nebesa se tříští
O tvrdé kolenní hroty
Mé ponoukání modra
Ó souboji barev!
Proťal jsi oblohu sluncem
Zlatých napjatých zad
Anthee ukutý z mědi
|
|
|
|
 |
|
SVÍTÁNÍ
Zesnulé ticho lednového dne
Nevidím dosud tuším svítání
Tak mdlé a chabé a tak malátné
že nepřekročí krtinu dno brázdy
Kam se poděli ptáci?
Jenom straka ošálená bloudí od stromu
k stromu
na jehnědách ji zlákaly zmrzlé slzy
1980
|
|
|
|
 |
|
XXX
Myšlenka zvadlá v parapetu snu
radost unášená na voru spánku
a to vše darováno kopytům dne
kdy se svěšenou hlavou koniklec
už neochutná amnestii slunce
3. května 1980
|