POSTEZKÁCH

Po stezkách vyšlapaných zvěří...
Z trav močál vyráží.
A v keřích z ptáčků peří,
jež splihá. Mží, mha mží.

Byl v noci mráz. Tak zrána
křís mokřin zasvítí.
Ticho. Jen od vsi hrana
a zavytí.

AŽ MRTVÍPROMLUVÍ

Vehoušli
a houš a rúní bze
A bizem tér a psis
Tár vernol tál
a psení pses
Šír bylo naruby
Trub andělů a sníh

* * *

Třeba mi jednou taky svitne.
Zatím jsem přisátý
k chimaerám, jimž se neodbytně
jako stín lepím na paty.

Třeba mi ale vlastní viny
do smrti zkazí náladu.
A aniž svitne, mezi stíny
stín stínu vkráčím do Hádu.

* * *

Blbě zírám
nikam
a čas tiká, tiká
nikam.

* * *

Smělé oblouky nad očima,
nádherné rudé loďky úst...
Nadejde zima, přejde zima
a ledy strhnou most...

* * *

Tyto dny,
tyto poslední týdny
skoro každý den k ránu,
někdy okolo šesté, v pět, ve čtyři
slyším živě, zřetelně zazvonit zvonek.
Už nechodím otvírat,
už ani nevstávám,
za dveřmi nikdy
nikdo nebyl.

* * *

Kam jsem to zabloudil?
Jakoby do nějakého
radostného obrazu.
Polekav se, hned
jsem se vrátil.

* * *

Bát sám,
pad měkký noční stín v tom olivovém háji.
Krev potil Pán
a my jsme spali, spali a spali.