Alva Hajn Viktor Šlajchrt
hajn01.jpg (37913 bytes)

Sedávala u stolku pro jednoho
ta šedovlasá paní.
Jako by dýchala na něco,
co potřebuje vyleštit.
Nikdo ji nerozuměl,
nikdo nevěděl, co si šeptá
sama pro sebe.
Jako by psala bílou báseň
na bílý papír
bílým inkoustem.
hajn02.jpg (60525 bytes) Husy, jež v slunci zářily
objemnou důstojností,
proměnil soumrak v bledé stíny
chvějící se ve tmě: Gänsedämmerung.
hajn03.jpg (27683 bytes) Diamant jitra začíná matně světélkovat.
Krátím si čas,
z mlhy si stavím katedrály jistot
a nechávám je mizet v průvanu.
Spíš.
Nevím o tobě skoro nic.
hajn04.jpg (22760 bytes) Nejubožejší strom široko daleko,
a smí se dotýkat nebe...
Často na něm usedají ptáci:
choulí se mezi křídla,
která předtím rozpínali k letu.
hajn05.jpg (53686 bytes) Křídlem dveří odhrnuji
navátý sníh. Vstupuji nezvándo noci.
Bílé pláně prosvítají temnem,
nízká mračna odrážejí
jejich matnou zář.
Naslouchat spolu smyslu věcí:
náhlým poryvům větru
praskotu větví přetížených sněhem.
hajn06.jpg (77170 bytes) Zmíráme vším, co nejde stihnout,
když jezdci vteřin sviští smykem
okolo nádher. Než si zvyknem,
motory jejich v dálce ztichnou.

V železe klove zobák rzi,
v železe mostu, po němž jdem,
plyn k podlaze a v hlavě eden,
na osedlané katarzi.
a1.GIF (59766 bytes) Když se pár dní nevidíme,
vrací se mi zdravý rozum: poznávám,
že svými úsměvy a těly,
se vlastně jen vzájemně korumpujeme,
aby si život přišel na vedlejší příjem
a drobným dárkem mohl potěšit
družku beznaděj.
a8.GIF (127665 bytes) Já nic - básník:
bordelmamá
sebe sama.